Grand restaurant pana Septima, DVD pošetka

Septimův Grand restaurant je jedním z nejdražších podniků v Paříži. Septime (Louis de Funés) jej vede železnou rukou a své zaměstnance doslova terorizuje. Mezi pravidelné návštěvníky restaurantu patří ministři, vysocí úředníci, policisté. Není divu, že na večeři přijde i prezident spřátelené země, který je ve Francii na oficiální návštěvě. Místo decentní záře flambovaného dortu se však ozve výbuch a prezident je pryč. Je na Septimovi, aby našel prezidenta a získal tak zpět reputaci svého podniku. Bláznivé funesovské eskapády začínají...

Francouzský herec Louis de Funés, plným jménem Louis Germain David de Funes de Galarza, se narodil 31. července 1914 v Courbevoie.

S prvními pokusy rozesmát diváky začal Funés již na základní škole. Jevištěm mu tehdy byl dvorek domku ve vesničce Velliers-sur-Marne. Na repertoáru byli prodavači, popeláři, kameloti a další postavičky vesnického života, které malý Louis denně pozoroval a jejich imitování věnoval rozhodně víc času než přípravě domácích úkolů. Období, které strávil na gymnáziu, zasunul komik ve svých vzpomínkách co nejhlouběji. Převažoval v něm totiž pocit ponížení a osamělosti, proti kterému se bouřil "šaškárnami". A ty páni profesoři rozhodně nepřijímali s povděkem. S výjimkou kreslení a klavíru svá středoškolská studia opravdu protrpěl, ale paradoxně právě tady poprvé poznal, jak chutná pohled do tleskajícího publika z divadelní rampy. Byla to sice jen "pidirolička" ve sboru komediantů, ale kdo ví, zda právě sem nepoložil osud první střípek své pestré mozaiky. Vzhledem k Louisovu přístupu ke škole se nedalo o dalším studiu uvažovat, a tak otec (zkrachovalý španělský advokát) rozhodl, dát syna do učení. Šancí dostal několik, a to v následujícím pořadí: Otec se rozhodl, že ho dá na kožešníka. Louis se v učilišti zoufale nudil a z dlouhé chvíle ostřeloval prakem kanára v kleci. Ředitel ho okamžitě vyrazil z učení. (Kanár byl jeho). Otec mu našel práci v kožešnické dílně. Za 8 franků denně měl sbírat špendlíky ze země. I to dělal špatně. Jeho kožešnická kariéra skončila, když omylem polil šéfa vodou. Louis rychle přešel na fotoučiliště. "Studia" nedokončil, protože do školní laboratoře hodil petardu a způsobil požár. Rodiče z něj byli nešťastní. Tlačili ho k tomu, aby si našel práci, ale Louise nic nebavilo. Uměl jen trochu kreslit a hrát na klavír. Všude ho odmítali. Selhal i jako průmyslový kreslíř i jako pomocný účetní. Ani armáda ho nechtěla. v roce 1930 ho vzrůst 1,65 m a "muší" váha 55 kg z vojny vyřadily. Konečně vyhrál konkurz na místo aranžéra! Louise docela bavilo zařizovat výkladní skříně a první týdny uběhly bez problémů. Potom ho jistý voňavkář požádal, aby vymyslel něco originálního. Louis nechal postavit dvoumetrovou pyramidu z lahviček s kolínksou. Než své dílo dokončil, všechno spadlo. Nadosmrti navoněný Louis klopýtal ve střepech a v troskách snu, že se stane aranžérem. Začal zaskakovat v barech jako pianista, aby měl vůbec z čeho žít.

Po svých pozdějších hereckých začátcích v rozhlase dostal šanci u filmu v epizodních rolích. Jako komik se proslavil až na konci 50. let. Natrvalo mezi filmové hvězdy vstoupil v roce 1964 uvedením filmu Fantomas, kde hrál i Jean Marais. U nás jej diváci obdivovali ve veselohrách Smolař, Oscar, sérii filmů Fantomas a Četník se Saint Tropez, Velký flám, Senzační prázdniny, Na stromě, Piti-piti-pa, Tonoucí se stébla chytá, Tetovaný aj. Louis de Funés hrál celkem ve 137 filmech. Zatímco ve Francii byl řadu let velice úspěšný, v USA byl například téměř neznámý s výjimkou komedie Dobrodružství rabína Jákoba z roku 1973. V Česku jeho popularitě napomohl vynikající dabing Františka Filipovského (dle některých fanoušků lepší než originál). Jeho herecký styl se opíral o živelnou komiku a neuvěřitelné mimické schopnosti, které mu vynesly přezdívku Muž tisíce tváří. Lous de Funés měl problémy se srdcem a s každou svojí rolí, ve kterých představoval různé cholerické postavy, riskoval srdeční infarkt, na který nakonec 27. ledna 1983 v Nantes zemřel.